VE SVĚTLE PRAVDY
POSELSTVÍ GRÁLU

OD ABDRUSHINA

nový český překlad původního
německého originálu z r. 1931
„IM LICHTE DER WAHRHEIT“




Předchozí    Obsah    Následující

51. Duch

Slovo „duch“ se používá tak často, aniž by si ti, co o něm mluví, byli vědomi, co vlastně duch je. První nazývá zkrátka duchem vnitřní život člověka, druhý míchá dohromady duši a ducha, rovněž se často mluví o duchaplném člověku, přičemž se nemá na mysli nic jiného než prostá práce mozku. Mluví se o záblescích ducha a o mnohém jiném. Avšak nikdo nedospěl k tomu, aby jednou správně objasnil, co duch je. To nejvyšší, co se pod tím doposud rozumělo, spočívá ve vyjádření: „Bůh je duch!“ Z toho se odvozuje všechno. Je snaha moci tímto tvrzením porozumět také Bohu samotnému a nalézt v tom pro něj vysvětlení.

Avšak právě to muselo mít za následek odklonění se od skutečnosti, a proto také omyl; neboť je falešné, prostě říci: Bůh je duch.

Bůh je Božský, a ne duchovní! Již v tom spočívá vysvětlení. Božské se nikdy nesmí označovat jako duch. Jen duchovní je duch. Dosavadní chybný pohled je vysvětlen tím, že člověk pochází z duchovního, tudíž také není schopen uvažovat nad duchovním, takže je pro něj všechno duchovní tím nejvyšším. Není dalek toho, aby chtěl to nejnezkalenější a nejdokonalejší z toho považovat za prvopočátek celého stvoření, tedy za Boha. Lze tedy předpokládat, že falešný pojem vyplývá nejen z potřeby, představit si svého Boha z hlediska svého druhu, i když také v každém ohledu dokonalého, aby s ním bylo pociťováno spojení, nýbrž příčina toho spočívá především v neschopnosti chápání samotné výše Boha.

Bůh je Božský, jen jeho vůle je Duch. A z této živoucí vůle vzniklo jemu nejblíže ležící duchovní okolí, ráj s jeho obyvateli. Avšak z tohoto ráje, tedy ze zformované Boží vůle vyšel člověk jakožto duchovní semeno, aby započal svou pouť dalším stvořením, jakožto částečka Boží vůle. Člověk je tedy skutečný nositel Boží vůle, tudíž nositelem ducha v celém hmotném stvoření. Z tohoto důvodu je ve své činnosti také vázán na čistou pravůli Boží a musí nést plnou zodpovědnost za to, když ji nechá nečistě přerůst vnějšími vlivy hmotného a dopustí případně dočasně i její úplné zahrabání.

To je ten poklad nebo hřivna, která by měla přinášet v jeho rukou úrok a úroky z úroků. Z falešného předpokladu, že Bůh sám je duch, tedy stejného druhu jako původ člověka samotného, vychází zřetelně najevo, že si člověk nemohl nikdy udělat správný obraz o Božství. Nesmí si pod ním představovat jen nejvyšší zdokonalení sebe sama, nýbrž musí jít daleko nad to k druhu, který mu zůstane vždy nepochopitelný, protože k jeho pochopení nebude nikdy svým vlastním druhem uschopněn.

Duch je tedy vůle Boží, elixír života celého stvoření, které jím musí být proniknuto, aby zůstalo zachováno. Člověk je částečným nositelem tohoto ducha, který má prostřednictvím sebeuvědomění přispět k pozvednutí a dalšímu vývoji celého stvoření. K tomu je však zapotřebí, aby se učil správně používat přírodní síly a použil je k všeobecnému zvelebení.

Ve Světle Pravdy - Poselství Grálu od Abdrushina


Předchozí    Obsah    Následující

© 2017 NAKLADATELSTVÍ PLAMEN