VE SVĚTLE PRAVDY
POSELSTVÍ GRÁLU

OD ABDRUSHINA

nový český překlad původního
německého originálu z r. 1931
„IM LICHTE DER WAHRHEIT“




Předchozí    Obsah    Následující

85. A tisíc let jest jako jeden den!

Kdo z lidí již pochopil smysl těchto slov, ve které církvi je správně vykládán? V mnoha případech se bere jen jako pojem bezčasového života. Avšak ve stvoření není nic bez času a nic bez prostoru. Již pojem slova stvoření tomu musí odporovat; neboť co je vytvořeno, to je dílem, a každé dílo má hranice. Co má však hranice, to není bez prostoru. A co není bez prostoru, nemůže také být bez času.

Jsou rozličné světy, které tvoří bydliště lidských duchů, podle jejich duchovní zralosti. Tyto světy jsou více nebo méně hutné, blíže ráji nebo od něj vzdáleny. Čím vzdálenější, tím hutnější a tím těžší.

Pojem času a prostoru se zužuje s přibývající hutností, s pevněji uzavřeným bytím ve hmotnosti a dalším vzdálením od duchovní říše. Tak patří země k světové části, která je na druhém místě hutnosti. Je tedy ještě jedna světová část, která je ještě hutnější, a proto je také ještě úžeji omezená v pojmu času a prostoru.

Rozličný pojem času a prostoru vzniká více nebo méně pružnou schopností přijímání prožitků lidským mozkem, který je opět přizpůsoben stupni příslušného okolí, tedy takovému druhu světové části, ve které se tělo nachází. Tak dochází k tomu, že musíme hovořit o rozdílnosti pojmů pro prostor a čas v různých světových částech.

Jsou tedy ráji, tedy čistě duchovní části světa mnohem blíže ležící světové části než ta, k níž náleží země. Tyto blíže ležící části jsou z jiného druhu hmotnosti, která je lehčí a méně pevně uzavřená. Následkem toho je rozšířená možnost prožití v plném vědomí. Zde to nazvěme prožitkem za denního vědomí.

Hmotnost jiného druhu patří k jemnější hrubohmotnosti, jakož i k hrubší jemnohmotnosti, a následně také k absolutní jemnohmotnosti samotné, zatímco my se v této době nalézáme ve světě absolutní hrubohmotnosti. Čím je tedy hmotnost jemnější, tím je také propustnější. Čím je však hmotnost propustnější, tím je také pro lidského ducha sídlícího v těle větší a širší pole možnosti vědomého prožívání, nebo řekněme možnosti vnímat.

V hrubším, hutnějším těle s příslušně hutným mozkem jakožto průchozí stanicí vnějších dějů, je v něm přebývající lidský duch přirozeně pevněji uzavřen nebo obezděn než v propustnějším, méně zhutnělém druhu hmoty. Může tudíž v tomto hutnějším prostředí vnímat v sobě děje nebo se nechat jimi ovlivnit jen až k těsně zúženému ohraničení.

Čím je však druh hmoty méně hutný, tím je také přirozeně lehčí a tím se musí nacházet výše, rovněž je také průsvitnější a tím také i světlejší. Čím blíže ráji jsou tyto druhy následkem své lehkosti, tím budou z tohoto důvodu také světlejší a slunečnější, protože propouští záření vycházející z ráje.

Čím více možnosti živého vycítění dostává se lidskému duchu z jeho těla skrze lehčí, méně hutné okolí, tím více bude schopen v sobě prožívat, tak, že v době jednoho pozemského dne ve svém okolí může přijmout daleko víc prožitků než pozemský člověk se svým hutnějším mozkem ve svém těžším a tím pevněji uzavřeném okolí. Vždy podle druhu propustnosti, tedy podle lehčího, světlejšího druhu okolí dokáže lidský duch v době jednoho pozemského dne vlivem lehčího přijetí prožít tolik jako v jednom pozemském roce, a v duchovní říši samotné v době jednoho pozemského dne tolik jako za tisíc pozemských let!

Proto se říká: „Tam je tisíc let tolik jako jeden den“. Tedy v bohatství prožitků, jehož nárůst se řídí podle rostoucí zralosti lidského ducha.

Člověk si to může nejlépe představit, když pomyslí na své sny! V nich dovede často v jediné minutě pozemského času procítit celý lidský život, skutečně ho v duchu prožít! Prožívá při tom nejradostnější, stejně jako nejbolestivější věci, směje se i pláče, prožívá své stárnutí, a potřebuje k tomu přece jen jedinou minutu času. V pozemském životě samotném by k tomuto stejnému prožitku potřeboval mnohá desetiletí, protože čas a prostor pozemského prožívání jsou příliš těsně omezeny, a tím každý jednotlivý stupeň postupuje kupředu mnohem pomaleji. A jak člověk na zemi může prožívat rychleji jen ve snu, protože jsou při tom následkem spánku zčásti uvolněna od ducha pouta mozku, tak stojí ve světlejších světových částech jako již ne tak silně připoutaný a později zcela volný duch vždy v tomto čilém a rychlém prožívání. Nepotřebuje pro skutečné prožití tisíce pozemských let více času než jeden den!

Ve Světle Pravdy - Poselství Grálu od Abdrushina


Předchozí    Obsah    Následující

© 2017 NAKLADATELSTVÍ PLAMEN